V roce 1895 vedl objev rentgenového záření německým fyzikem Wilmem Konradem Roentgenem ke vzniku nových diagnostických nástrojů používaných lékaři. Několik měsíců poté, co objevil rentgenové záření, vyrobil Russell Reynolds tento rentgenový přístroj. Jedná se o jeden z nejstarších rentgenových přístrojů na světě, který umožňuje lidem prohlížet si vnitřek lidského těla bez jakéhokoli řezu.
Historie vývoje
Od roku 1895 zaznamenala technologie rentgenové diagnostiky a léčby rychlý pokrok, který lze rozdělit do následujících fází:
(1) Stupeň iontové rentgenové trubice (1895-1912)
Toto je raná fáze rentgenového zařízení. V té době byla struktura rentgenového přístroje velmi jednoduchá. Plyn obsahující studenou katodu iontové rentgenky s nízkou účinností byl použit pro generování vysokého napětí pomocí objemné indukční cívky. Odkryté vysokonapěťové části nebyly vybaveny přesnými ovládacími zařízeními. Zařízení rentgenového přístroje má malou kapacitu, nízkou účinnost, slabou penetraci, nízkou čistotu obrazu a nedostatek ochrany. Podle záznamů vyžadovalo pořízení rentgenového snímku pánve expoziční čas 40-60 minut. Po pořízení fotografie však byla kůže subjektu popálena rentgenem.
(2) Elektronický stolek s rentgenkou (1913-1928)
S rozvojem elektromagnetismu, technologie vysokého vakua a dalších oborů zveřejnil v roce 1910 americký fyzik WD Coolidge zprávu o úspěšné výrobě rentgenových trubic s wolframovým vláknem. Od jeho praktického použití v roce 1913 je jeho největším rysem to, že wolframové vlákno se zahřívá do žhavého stavu, aby poskytlo elektrony potřebné pro proud elektronky. Proto nastavením teploty ohřevu vlákna lze řídit proud trubice, takže napětí a proud trubice lze nezávisle nastavit, což je přesně to, co je potřeba pro zlepšení kvality obrazu.
Vynález filtračních mřížek v roce 1913 částečně eliminoval rozptýlené paprsky a zlepšil kvalitu snímků. V roce 1914 byla vyrobena kadmiová wolframanová fluorescenční clona, která zahájila aplikaci rentgenové fluoroskopie. V roce 1923 vynalezl rentgenovou trubici s dvojitým ohniskem, která vyřešila potřebu radiografie. Výkon rentgenky může dosáhnout několika tisíc wattů a délka strany obdélníkového ohniska je jen několik milimetrů, což výrazně zlepšuje kvalitu rentgenových snímků. Postupná aplikace kontrastních látek přitom průběžně rozšiřovala diagnostickou škálu RTG. Už to není jednoduchý nástroj pro pouhé zachycení kostních snímků, ale stalo se důležitým lékařským diagnostickým zařízením, které dokáže vyšetřit i gastrointestinální trakt, průdušky, cévy, komory, ledviny, močový měchýř a další přirozené kontrasty (malá absorpce rentgenového záření rozdíly) v lidských tkáních a orgánech. Zároveň se v léčbě začalo uplatňovat i rentgenové záření.
Apr 29, 2023
Vynálezce rentgenového přístroje
Odeslat dotaz
Kategorie produktů
Poslední produkty







